LEVEL: Recenze Gothic 1
Autor: Martin Bach
Vydáno: 12/2001 (LEVEL 83)
Reprint na Gothicz.net: 15.3.2011
Tato recenze je zveřejněna z laskavým svolením redakce časopisu LEVEL.
Dobře to zazpíval Petr Štěpán a jeho legendární XIII. století. Gotika se opravdu vrací, a pokud jste připraveni, může vás dokonale pohltit. Návrat „času, který nebyl” má na svědomí německá firma Piranha Bytes, která nám po více než dvou letech předlouhého čekání přináší akční RPG Gothic, konečně i v anglické verzi. Faktem je, že konverze trvala déle, než by bylo zdrávo (hra vyšla v Německu již začátkem roku) a doprovázely ji nejrůznější problémy, a dokonce i petice nespokojených hráčů. Nyní je ale vše zapomenuto a v předvánočním čase vítají naše obchody anglický Gothic s otevřenou náručí. Jedna otázka se ale přímo nabízí. Stálo to nestandardně dlouhé čekání vůbec za to?
V prvé řadě si musíme říct jedno. Gothic není žádným historickým RPG a celý jeho příběh a prostředí je postaveno na fantazii tvůrců. V tomto směru se každému líbí něco jiného, takže nečekejte, že vám svět hry padne do oka na první pohled. Je totiž skutečně dost svérázný a s gotickým obdobím, jak jej známe z hodin dějepisu, nemá (až na architekturu) prakticky nic společného. Příběh nicméně začíná klasickým „bylo, nebylo” stylem... Daleké království Myrtana vzkvétá každým okamžikem své existence. Prakticky na každém rohu jsou zde bohatá naleziště železné rudy, která je v těchto těžkých časech téměř stejně tak cenná jako zlato. Aby nebylo toho štěstí málo, tři moudří a hodní bohové vládnou lidem v Myrtaně, nejvyšší bůh slunce, Innos, vládce mezi nebem a zemí Adanos, a nepříliš oblíbený bůh smrti Beliar.
Bohové dodávají moc a sílu svým kněžím, kouzelníkům, kteří chrání království před zkázou. Ta se však již šikuje za hranicemi království v podobě válečníků nepřátelských zemí, kteří chtějí ukořistit něco z bohatství Myrtany. Válka trvá sice jen krátce, Myrtana je mnohem silnější než nepřátelé, ale obětí je mnoho. Během zimy umírá slavný král Rhotbar a na trůn nastupuje jeho syn, Rhotbar II. Ten se pokusí spolu s moudrými svého národa a kněžími sestavit plán, díky kterému by se Myrtana vrátila zpět do starých časů. Částečně se mu to i podaří, pobije všechny dosavadní nepřátele, a dokonce začne pronikat do dalších zemí, kde ale narazí na sílu, kterou nelze přemoci - orkové. Ti zaženou Rhotbara II. zpátky a hrozí zničením celého království.
Král se proto rozhodne ochránit nedůležitější město v zemi, Khorinis, kde se tajně těží velmi vzácná kouzelná ruda. Dvanáct nejmocnějších mágů království (po šesti od Innose a po šesti od Adanose) hodlá nad městem vytvořit ochrannou bariéru. Kouzlo se ale nevydaří tak, jak by mělo, a bariéra pohltí mnohem větší území a uzavře v sobě i samotné mágy. Uvnitř propukne vzpoura a vězni, kteří těží rudu, pozabíjejí své stráže. Naživu nechají pouze kouzelníky, protože bez nich by se jejich šance na prolomení bariéry rovnala nule. V uzavřené oblasti pak vzniknou tři nejdůležitější místa.
Mágové ohně (Innos) zůstanou společně s částí vězňů v Khonirisu a pojmenují jej „Starý kemp”. Společně obchodují s králem a skrz bariéru vyměňují vytěženou rudu za jídlo, pití a zbraně. Několik vězňů se rozhodne s králem nespolupracovat a založí tzv. „Nový kemp”. Mágové vody (Adanos) se také uchýlí do samoty a modlí se ke svému bohu, aby jim pomohl prolomit bariéru. Mezitím v okolním světě zuří válka a král potřebuje nutně více a více magické rudy. Posílá proto do bariéry každého, kdo se proviní nějakým zločinem. Jednoho dne se ale přepočítá a shodí do věčného vězení vás...
Věřte, že právě propracovaný svět a prostředí je největší devizou Gothicu. Hra vás prakticky neustále vede k rozluštění pozadí všeho, co se kolem děje, a bez znalosti i těch nejmenších podrobností jste ztraceni. Zpočátku se Gothic jeví jako jakási akční adventura s trochou RPG elementů, nakonec je ale všemu jinak. Postavu vašeho hrdiny vidíte z „tombraiderovského” pohledu, což je pro klasické RPG poněkud nezvyklé, hodně netradiční pro tento typ her je také ovládání, jež v sobě kombinuje řízení kamery myší a postavy klávesnicí. Bohužel, autoři v tomto směru dost nedomysleli funkce jednotlivých kláves, což vás při prvních hodinách hraní dokáže často pěkně znechutit. Kupříkladu k předání předmětu jiné osobě je nutné použít akční klávesu v kombinaci s šipkou doleva atd. Upozorňuji, že na rozdíl od jiných kláves, nelze tyto nesmyslné zkratky definovat, takže je prostě musíte používat. Pakliže se tedy dá příběh považovat za jasný klad Gothicu, ovládání se naopak vůbec nepovedlo.
I přes odlišný systém ovládání je samotné hraní Gothic podobné nejvíce akčním RPG. Četností akce a nápaditostí questů se pohybuje na rozumné hranici mezi Diablem a kupříkladu Baldur's Gate, což jistě potěší ty z vás, které již nebaví neustálé jednotvárné vraždění v „RPG” od Blizzardu, ale kteří si zároveň netroufají na komplexnější a propracovanější tituly. Velmi mě překvapily dialogy s NPC, jež jsou na skvělé úrovni, a „nehratelné” postavy budete prokecávat jen ze zvědavosti na to, co nového vám prozradí. Rozhovory navíc probíhají adventurním způsobem, takže si sami vybíráte, kterými otázkami popoženete pokec dál. Skvělým nápadem je i odposlouchávání cizích rozhovorů, ze kterých sice většinou zaslechnete jen malé útržky, ale značně přidávají hře na atmosféře. Co se týče úkolů, které dostáváte, jejich rozmanitost je poměrně slušná a jen málokdy se tak hra propadne do stereotypu. Na druhou stranu je hlavní dějová linie dosti přímočará, a pokud se vykašlete na vedlejší questy, ze kterých se dají získat velmi zajimavé věcičky, není problém Gothic dokončit během tak dvaceti hodin hraní.
Kořením každé RPG je systém vylepšování vlastností. V tomto směru vás Gothic k ničemu nenutí a nechává vám absolutně volnou ruku, nicméně vše je vyřešeno trochu jiným způsobem, než je obvyklé. Vaše postava je na začátku předefinovaná, takže nemáte možnost si zvolit rasu, povolání nebo některé základní vlastnosti. V průběhu hry pak, podobně jako v Diablu, sbíráte zkušenostní body, které posléze můžete využít při tréninku u předem určených postav. Pokud tedy chcete vylepšit sílu nebo odolnost, jdete za bojovníkem, pokud potřebujete zlepšit své magické vlastnosti, jdete za kouzelníkem atd. Zpočátku budete vylepšovat hlavně své fyzické parametry pro souboje s nepřáteli, ale postupem času se vyplatí používat i magii. Ta se rozděluje na dva styly, vodní a ohnivá, přičemž i tehdy, když se budete učit pouze např. u ohnivých mágů, vám nic nebrání se později naučit i vodní kouzla. Vyvoláváte je buď pomocí svitků, které jsou většinou na jedno použití, nebo pomocí run, jež jsou pochopitelně věčné. Stejně jako u zbraní (viz níže), mohli být i při vymýšlení kouzel autoři trochu nápaditější, ale co se dá dělat. Mezi další důležité vlastnosti patří i páčení zámků a úskočné manévry při soubojích, které jsou užitečné zejména při porovnávání sil se silnějšími potvorami.
Souboje probíhají realtimově a jejich podobnost s Diablem je více než jasná. Vzhledem k použitému ovládání a grafice ale máte více možností úhybných manévrů a pohybů, takže poté, co vám ovládání přejde do krve, postoupí souboje na úroveň pravých šermířských bitev. V tomto směru bych Gothicu vytknul snad jen malou nápaditost ve zbraních, kterých je poměrně málo. Je zde několik druhů mečů, palic, krumpáčů (!!!) a luků, což je vcelku málo. Právě proto budete v závěru hojně používat kouzlení.
Po technické stránce hře snad ani nemám co vytknout. Postavy se až na výjimky nezasekávají ve stěnách a ani s kamerou není problém. Skvělé je, že jednotlivé kempy žijí svým vlastním životem - lidé chodí spát, nenechají si jen tak někoho vejít do svých příbytků, drbou události okolního světa atd. Jaké bylo moje překvapení, když jsem v bojovém módu a s vytaseným mečem pobíhal po městě a nedbal varování stráží ve stylu: „Polož tu zbraň, nebo budeš litovat!” Rychlá smrt na sebe nenechala dlouho čekat. S výbornou grafikou ale souvisejí i nadprůměrné hardwarové nároky - ve vyšších rozlišeních a na plné detaily si plynule zahrají jen majitelé těch nejlepších strojů. Na konci technického rozboru bych vyzdvihl hudbu, jež je velmi slušná a svou nápaditostí mi čas od času připomněla některou z mých oblíbených kapel formátu In Extremo.
Omezení místa v časopise mi bohužel nedovoluje prozradit vám o Gothic více. Pokud stále nevíte, zda si hru opatřit, nemám pro vás tudíž ani žádný smysluplný závěr. Možná byste si ještě jednou mohli přečíst recenzi...
Martin Bach
Verdikt: 8.3
