Na masivní dubové dveře se ozvalo tlumené zaklepání. Muž co seděl u stolu měl dlouhé vousy a vlasy, ve kterých se mu už objevovali šediny. Ustaraně zvedl hlavu od nějakých papírů a hlesl
"Dále." a dál se věnoval své práci. Dovnitř téměř nehlučně vstoupil nějaký člověk v černo-červené zbroji, s červenou zdobenou suknicí. Na nohách měl precizní kožené kalhoty opatřené nákoleníky.
A to všechno uzavíral krátký a široký meč v pochvě u pasu. Pod ryšavými vousy i vlasy měl odhodlaný výraz a svíral v ruce nějakou listinu.
"Pane?" řekl co nejtišeji. Starší muž zvedl hlavu od stolu a přeměřil si návštěvníka pohledem.
"Můžeš mi to dát sem." ukázal na stůl mezi spoustu dalších papírů a listin. Ozbrojenec pomalu položil listinu na stůl a otočil se k odchodu. Starší muž na něj ale zavolal.
"Počkej tady než si to přečtu, Roghire." hlesl a položil pero do kalamáře. Potom opatrně vzal srolovanou listinu a rozbalil jí. Položil si jí na stůl a začal číst. Ozbrojenec stál u dveří se založenýma rukama, a vypadal jako nějaký sluha. Stařec dočetl listinu a zvedl od ní hlavu. Potom jí opatrně sroloval zpět a položil jí mezi ostatní listiny na stole. Podíval se na Roghira a promluvil.
"To jsou znepokojivé zprávy. Kazí to mé plány! Řekni, co víš o tom Scarfovi?" řekl teď už nahlas.
Roghir chvíli přemýšlel a pak začal.
"No moc toho nevím. Je to asi lovec, ale příjde mi, že se překvapivě dobře vyzná v boji a zná královskou armádu a její zvyklosti víc, než je zdrávo. Ale vypadal odhodlaně, nemyslím, že by pro nás byl hrozbou, ba naopak. Možná že kdysi sloužil v armádě, a proto má zájem nám pomoct."
Stařec se opřel o opěradlo svého polstrovaného křesla.
"Nebo v tom má vlastní zájmy, o takových jsem toho už slyšel dost. Přesto nevím proč, ale něco mi říká, že bychom mu měli věřit."
Roghir jen stál a přikyvoval.
"A Roghire, proč plán nevyšel?" zeptal se ještě stařec.
"No, to přesně nevím, ale prý to prokoukli a utekli. Snad měli únikový plán. Každopádně je to škoda, mohli jsme je už mít." pronesl nezúčastněně Roghir.
"Hlupáku, jasně že měli únikový plán, jen blbec by neměl! A ten déšť smyl dokonale všechny stopy. Sakra! No aspoň, že máme plán B. Takže už za týden ho budem mít v hrsti!" řekl stařec a gestem ruky naznačoval sevřenou pěst.

"Dobře, Pane. Mohu už odejít?" řekl Roghir a otočil se k odchodu.
"Zajisté." řekl stařec utopen ve svých plánech. Roghir se otočil na patě a vyšel z místnosti jen za ním bouchly dveře.

Fernando seděl v klidu u svého krbu a spal v pohodlném křesle. Oheň praskal a dotvářel příjemnou atmosféru poledního spánku. Nebýt ovšem lomozu a hluku za jeho dveřmi. Fernando se s trhnutím probudil a zmateně se ohlížel po pokoji. Trochu se vzpamatoval a šel strhnout závěs z okna. Do místnosti se hned vlilo jasné světlo které osvětlilo dveře. Fernando si promnul oči a vydal se ke dveřím, podívat se co se to děje. Když byl u dveří a chytl za kliku, dveře se rozletěli, že div Fernanda nebouchly, a dovnitř vpadl udýchaný Bold. Zavřel rychle dveře, opřel se o ně a sesunul se po nich na zem. Fernando na něj překvapeně koukal očima, které požadovaly vysvětlení. Bold se vydýchal a pak začal pomalu přerušovaně mluvit.
"Sakra Fernando, k tobě se dostat je lahůdka."
"O čem to sakra mluvíš, proč jsi sem tak vtrhl? Co se to k čertu děje?!" mluvil nechápavě Fernando.
Bold si zase vydechl a pokračoval.
"No, přes Braxe a Colta jsem se dostal v pohodě, ale ten nafoukanec co stál u vchodu to už nepochopil, tak jsem mu to vysvětlil ručně. Žel bohu tady uvnitř tvrze bylo pár dalších, jemu podobných. Těmi už jsem se musel probít až sem." Fernando na něho nevěřícně koukal.
"Tys zmlátil Krageho muže?! Sakra víš jakej to je problém.?!" zuřil Fernando.
"Hele je mi srdečně jedno jestli jsou to Krabovi, nebo čí muži. Mě zabraňovali v tom dostat se k tobě, takže jsem jím to musel vysvětlit!" obořil se uraženě Bold.
"Sakra Bolde ty máš ale štěstí, že jsi starej známej. Protentokrát tě z toho vysekám, ale příště si dávej pozor na Krageho muže. Nikdo v táboře ti nebude tolerovat když se s nima budeš rvát." pokáral ho Fernando s nadsázkou. Bold se zašklebil.
"Už jsem slyšel, jak to bylo s Kragem. Fernando, nemůžu uvěřit, že tomu slizkýmu sráči tak ustupuješ. Vždyť je to nafoukanec a blb, nic jinýho! Vykořisťuje tě, nenech si to líbit." vzbouřil se Bold. Fernando si sedl do křesla a založil ruce.
"Bolde očividně nechápeš o co tu jde. Krage je až moc vlivný, získal si na svou stranu příliš lidí. Kdybych mu odporoval, svrhne mě! Krom toho, jsem už příliš starý na takový převraty."
"A tak tu budeš sedět se založenýma rukama a nic nedělat? V táboře je nejmíň sedmdesát banditů, co by tě proti Kragemu podpořili! Nevzdávej to tak, a taky bys mi mohl zařídit lepší bejvák." obořil se na něj Bold.
"Zatím tady velím já a dokud nezemřu, tak se tady žádný vzpoury dělat nebudou. A nechme už tohoto tématu. Pojď radši se mnou ať ti vyberu slušnou chatrč." odsekl Fernando a zvedl se z křesla.
Bold vstal ze země a oklepal se.
"Stejně to tady máš pěkný." pochválil Fernandův pokoj "Na starý kolena." dodal úštěpačně a zakřenil se. Fernando to ignoroval a vyšel z pokoje na dlouhou chodbu, osvětlenou jen jedním oknem na konci a spoustou loučí. Vydal se napravo ke schodům následován Boldem. Na schodišti potkali dva strážce upravující si zbroj. Ti jakmile uviděli Bolda, okamžitě se chopili mečů, ale než stačili něco udělat, Fernando mávl rukou na znamení, že vše je v pořádku. Strážci se zlostně podívali na Bolda, který se na ně provokativně usmíval. Gesty naznačovali, že mu to oplatí, ale on je neslušným gestem odbyl a pokračoval za Fernandem dál. Prošli několika dalšími síněmi a vyšli z tvrze ven. Strážce, kterého Bold poslal do říše snů jako prvního, už tu nebyl. Bold po něm pátral očima, ale na celém nádvoří nebylo živé duše. Brax a Colt, pozdravili Fernanda a na Bolda se jen usmívali a kroutili hlavami.
"Prosim tě, vyber mi nějakou chatrč co nejdál od Krageho mužů." dodal znepokojivě. Fernando se jen usmál.
"Neboj, vyberu ti chatrč co nejdál od všech mužů." smál se na celé kolo. Bold pochopil, Fernando mu chtěl dát chatrč na ostrově pod dubem, ta chatrč byla poměrně nová, kvůli neustálým opravám, ale osamělá. Nikdo v ní nechtěl bydlet. Boldovi ale samota nevadila, byl zvyklý na dny, týdny i měsíce strávené o samotě, jak ve vězení, tak při svém putování. Někteří říkali, že ta chatrč je prokletá, stála tam totiž ještě před tím, než tam byl tábor. Bold, ale na pověry nevěřil.
"Myslím, že jezerní chata mi bude vyhovovat, jestli myslíš jí." řekl.
"Chytrej hoch." pousmál se Fernando a pohladil si vousy.
"Tak mi to tam zatím ukliď, musím si teď zařídit něco jinýho." řekl Bold, odpojil se od Fernanda a zamířil si to rovnou ke starému dolu.