Loudavým krokem se doplahočili až k Trelisu. Za celou cestu nikdo nepromluvil a neprolomil tíživé mlčení. V pevnosti je už netrpělivě očekával Russel. Když prošli branou, okamžitě vyrazil k Eldarovi a začal na něj mluvit, ale co říkal, vojáci neslyšeli.
Vyvolený na jeho otázky jen nepřítomně zavrtěl hlavou, ale velitel hradu jej dál zasypával svými dotazy.
Nakonec už to Vyvolený nevydržel.
"Nedokázal jsem to," zašeptal.
Russel otevřel ústa, aby se vyptával dál, ale Eldar se k němu otočil zády a vyšel branou ven z města.
"Leeho," pomyslel si. "Kde je Lee?"
Chvíli, takřka bez hnutí, stál, pak se otočil na sever a vykročil směrem k Sildenu.
Během cesty přemýšlel. Thorus byl silnější, než kdokoli s kým se utkal předtím. Otázkou však zůstávalo, jak se k té síle dostal.
"Xardas by to mohl vědět," pomyslel si.
Sotva si to v duchu dořekl, vyšlehl před ním záblesk oslnivého světla a na zem spadl ohořelý kousek pergamenu. Eldar jej sebral, protože ani na chvíli nezapochyboval o tom, že je určený právě jemu. Rozvinul jej a četl. Na pergamenu stálo: "stejná hodina, stejné místo. Zítra. X.".
Věděl dobře, co to znamená.
"No co, do Sildenu stejně musím, tak to vezmu hezky všechno najednou," řekl si pro sebe a vykročil dál.

Právě začalo svítat, když procházel kolem Geldernu. Původně se zde chtěl zdržet, ale nakonec pokračoval dál.
Jen se na chvíli zastavil u břehu nedaleké řeky, aby se napil, a pak vyrazil dál. Za hodinku měl Silden na dohled. Jen přebrodil rozvodněný tok a vešel do městečka, osady plné dřevěných srubů a lovců.
Pomalu prošel městem, nevšímal si obdivných pohledů strážných a obyčejných lidí. Všichni ho tu nepochybně velice dobře znali a on si toho byl vědom. Nehodlal to však zneužívat.
Zastavil klučinu, běžícího kolem.
"Generál Lee je ve městě?" otázal se.
Klučík vyplašeně přikývl.
"Mohl bys mi říci, kde bych ho našel?"
"Na radnici," vykoktal klučina. "S kapitány Anogem a Inogem."
"Děkuji," odvětil mu Eldar a podal mu zlatou minci.
Chlapec se na ni vyjeveně podíval. Pak ji vzal do ruky, otočil se a rychle utekl, jako kdyby se bál, aby si to Eldar nerozmyslel.
Paladin se jen usmál a vyrazil k radnici.
Stráž u dveří mu zasalutovala a bez problémů jej nechala projít.
Vkročil do dveří a uslyšel Leeův rozzuřený hlas.
"Jak se to mohlo stát, sakra?"
Odpovědí mu bylo rozpačité mlčení kapitánů.
Oba bratři si tuto pozici vysloužili svou aktivitou ve Skřetí válce. Sourozenci byli vůdci skupiny Rebelů, která brázdila lesy okolo Sildenu. Eldar je dobře znal. Za války jim pomohl dobít Silden.
Zakašlal, aby na sebe upozornil.
Bratři se okamžitě postavili do pozoru a zasalutovali.
Lee se otočil.
"Eldare, co ty tu děláš?" položil svou otázku.
"Pohov," zavelel Eldar bratrům a ti se uvolnili. Pak se otočil k Leemu.
"Jsem tu kvůli velice naléhavým věcem, ale podle toho co jsem vyslechl, tak máte svých vlastních problémů také dost."
"Jo to máme," odvětil generál. "Dnes, brzo ráno, někdo napadl tábor u průsmyku a probil se do Nordmaru. Několik přeživších vykládalo něco o nepřemožitelném válečníkovi. No a pak ještě o Temném stínu. Byli z toho dost vylekaní. Nejhorší ale je, že vůbec nevíme, kdo to mohl být."
"Tak to ti můžu říci," zarazil jej Vyvolený. "Thorus."
Leemu se po tváři mihl překvapený a zaražený výraz, když řekl: "to nemůže být pravda. Ten je přeci ve vězení v Trelisu a kdyby utekl, tak už o tom ví celá Myrtana.".
"No právě," řekl Eldar. "Utekl a to tak, že o tom nikdo neměl ani tušení. On je ten nepřemožitelný válečník, o kterém mluvili vaši lidé. A co víc, on je teď Vyvoleným Beliara. Co se týče toho Temného stínu, tak o tom nic nevím."
"Jak je tohle všechno u Beliara možný a jak ty to všechno víš?" otázal se Lee.
"Jak je to možné mi zůstává záhadou, stejně jako tobě, ale vím to, protože jsem se již s Thorusem setkal," odpověděl Eldar, ale svou prohru v souboji s ním si zatím nechal pro sebe.
"Teď by mi docela pomohlo, kdybych mohl vyslechnout ty muže, kteří přežili," navázal Paladin na chvíli trapného ticha.
"To bude problém," řekl Lee. "Nevíme jak to a léčitel tvrdil, že budou všichni v pořádku, ale poslední z nich zemřel před hodinou. Nikdo neví jak a proč. Chlap, co s ním byl na stráži, vypověděl, že v jednu chvíli se s ním bavil a vtipkoval, ale chvíli na to už ležel v agonii na zemi a nesrozumitelně řval. Než jim někdo stačil pomoct, bylo pro toho chudáka po všem. Innos buď k němu milosrdný."
Eldar s odpovědí zaváhal, protože si to sám nechtěl přiznat a hlavně nechtěl, aby tvrdá realita vyděsila i ostatní, ale nakonec to vyslovil.
"Vypadá to, že máme problém s mágem. Velice mocným temným mágem."