Utíkal jsem lesem. Byl blízko za mnou. Už mě doháněl. Viděl jsem jen jeho zuřivé oči a zářivý meč v jeho rukou. Chtěl mě zabít. Chtěl mě zabít,protože TO viděl ! To se nemělo stát. Viděl to znamení na rameni mé levé ruky. Tři přeškrtnuté čáry. Znamení trestance z trestanec- ké kolonie, která byla v Khorinisu.

Zakopl jsem. Rychle jsem vstal a běžel dál, jenže ten děs už byl blízko. Blizoučko. Slyšel jsem, jak se drsně zasmál, když jsem spadl. Utíkám jako smyslu zbavený. Zase padám. "To je konec," říkám si. Najednou cítím, jak mě něčí noha přitiskla k zemi. "Chcípni,ty trestanecká kryso!" slyším nad sebou. Otočím hlavu a vidím Hakona, mého 'přítele' , jež mě zaměstnával na svých polích. Byl to velkostatkář. Zrovna zvedal meč nad hlavu. "Chcípni!" opakoval. Náhle něco zasvištělo vzduchem. Tlak, kterým mě předtím Hakon tiskl k zemi,polevil. Podíval jsem se do tmy, co to svištělo. Nic jsem neviděl. Pak jsem se podíval znovu na Hakona. Šíp mu prorazil hrdlo. Meč padl na zem. Hakon padl za ním. Byl mrtev.

Nehýbám se. Nechci, aby o mně někdo věděl. Nechci skončit jako Hakon - s šípem v hrdle. Slyším praskání větviček a ze tmy se vynořuje muž. Ale ne ledajaký muž. Má na sobě kožené brnění, na něm černý plášť, který ho dokonale skrývá ve tmě lesa. U pasu měl sekyrku a na zádech velký tisový luk. Neviděl jsem mu do tváře. "Zdravím tě,můj příteli. Cos to vyváděl ?" zeptal se neznámý. Počkat,ten hlas znám ! "Thomasi ?" zkusím. Neznámý odvětil : "Jak vidím,ještě si na mě vzpomínáš." Pomohl mi na nohy a sundal si kápi. Měl černé vlasy a větrem ošlehanou tvář,která mu dodávala pevný výraz. Ale měl na tváři něco,co tam při našem posledním setkání neměl. Jizvu. Velkou hrůzostrašnou jizvu. Přes celý obličej. Od obočí nad pravým okem, přes nos až po levý koutek úst. O pravé oko tím pádem přišel. "Při Innosovi,co se ti to stalo ?" zeptal jsem se ho. "Ale nic,jen jsem se dostal do rvačky se skřety. Byli na mě tři a jeden mě zasáhl. Dokonce dvakrát, než jsem ho zabil. Ještě mi nechal památku na zádech." "Chyběl jsi mi,Thomasi" řekl jsem a objal ho. "Ty mi taky," zazubil se na mě. Byl jsem rád,že ho vidím. V kolonii jsme byli nerozluční kamarádi. Jenže po pádu Bariéry se naše cesty rozdělily. Já šel na sever a Thomas na západ. "A co tu vůbec děláš ?" zeptal jsem se ho. "Přišel jsem ti zachránit život,jak vidíš. Nevím,jestli se to už k tobě doneslo, ale když v kolonii okradli Ravena a zabili při tom dva jeho muže - bylo to těsně před pádem Bariéry - no prostě z toho obvinili tebe. Hledá tě skoro celé Království. Nechápu,jaks mohl přežít tak dlouho. Proč tě chtěl ten muž zabít ?" zeptal se me Thomas a kývl hlavou k Hakonovi. "Viděl značku trestanců. Proto."přiznal jsem se mu. "Aha, tak to ho chápu. Musíme odsud zmizet. Já jsem teď žoldák. Je tam taky třeba Lee,Gorn a další naši staří přátelé. Všichni teď kvůli tobě riskujeme krky. Hledáme tě už tři měsíce. Chceme ti zachránit kůži a ty se teď skoro necháš zabít ňákým hnusným ksichtem." "Ale proč kvůli mně riskujete ?" nechápal jsem. "Proč mě chcete zachránit a vzepřít se tím celému Království ?" "Je to vůle rady," odpovídal mi Thomas, "které předsedá Baal Parvez. Měl vidinu,ve které jsi TY našel a zachránil Innosovy slzy !" "Blbost,jak bych já mohl najít Innosovy slzy ?"

Ze tmy vyšly dvě postavy. Poznal jsem Gorna. Dal mi na pozdrav herdu do hrudníku a řekl: "Tys nám dal zabrat... Rád tě vidím, chlapče!"