Být kovářem se může zdát unavující, ale pokud kovařinu ovládáte, je to radost. Navíc přístup ke kovářskému vybavení mi propůjčilo velkou moc ve městě Khorinisu, mém novém bydlišti.
Jednou ráno jsem vstal a u kovadliny stál malý chlapec a prohlížel si moje kladivo, které jsem večer nechal v kovárně ,což bylo, vzhledem k rostoucím krádežím, dost odvážné. Své kladivo mám ještě z dob, kdy jsem býval učedníkem kováře Huna v kolonii, a proto je kladivo samo ukováno z magické rudy.
Zeptal jsem se, co chce, a on že je z Lobartovy farmy, a že jde za kovářem a nese rozbité nástroje a potřebuje za knězem Vatrasem pro lék pro maminku.
„Tak pojď se mnou zavedu tě tam.”
Zavedl jsem chlapce k Vatrasovi a všechno mu vysvětlil. Vatras dal chlapci lék a mne poprosil ,abych v noci přišel k jeho svatyni, že mi potřebuje říct něco důležitého. Chlapce jsem zavedl zpět ke kovárně a opravil zničené nástroje, pak ho doprovodil domů, abych měl jistotu že se mu nic nestane.

Večer jsem přiklusal k Vatrasově svatyni s otázkou, co vlastně chce, že to nemohl říct za denního světla. Vatras mi řekl že ve svatyni je tajná skrýš, kam Vatras schoval nejmocnější artefakt svého boha, který dostal od hlavy mágů vody v Jharkendaru.
„;Jedná se o Adanovo kladivo, ale nejde o kladivo válečné, nýbrž kovářské. Zbraň, ukovaná tímto kladivem získá nevídané schopnosti, mnohem větší než za použití magické rudy. Válka mezi lidmi a skřety se začíná vyhrocovat, skřeti začínají vítězit a toto je jediné, co lid může zachránit. Bohužel kladivo bylo ukradeno jedním z mých posluchačů. Jmenoval se Jesper. Od té doby se tu neukázal. Najdi kladivo a kovej zbraně. Ty předej paladinům, kteří je odvezou do hlavního města Myrthany a možná tím ukončí tuto válku. Jdi a zachraň svět!”
Tak toto jsem vstřebával celou noc. Jesper byl členem klanu zlodějů, to jsem věděl, ale kde se skrývají, to je to.

Ráno jsem měl jasno, tedy jen v něčem, ale udělal jsem si přehled. Zašel jsem za Vatrasem a sdělil mu, že potřebuji někoho z cechu zlodějů chytit při činu a pak z něj za svobodu vymámit, kde se zloději skrývají.
Začal jsem na tržišti, tam určitě nějací chmatáci budou. Nečekal jsem dlouho. Jora mi řekl, že chlapík jménem Rengaru ho okradl. Šel jsem se ho na to zeptat. Chytře jsem se postavil do jediné cesty, kterou mohl uniknout, a jak začal utíkat, podrazil jsem mu nohu. On se ale rychle vymrštil a začal znovu utíkat. Byl moc rychlý a chtěl mi zmizet v přístavu.
Běžel přes kasárny a já jsem uviděl jedinou možnost, jak ho chytit, skočil jsem na něj z hradby kasáren a svalil ho na zem. Pak se narovnal a začal prosit o milost.
Zeptal jsem se, kdo mu šéfuje. Řekl, že neví, ale pod hrozbou udání povolil a vypověděl, že hlavní boss cechu se jmenuje Cassia a že jeden z nich se jmenuje Nagur, ale víc neví, protože Cassia nechce, aby se toho moc vyzradilo, když se jeden z nich dostane do problémů.
Sebral jsem mu Jorovo zlato a nechal ho jít. Kupec byl nadšený, ale Vatras moc ne. Byl rád, že alespoň něco jsme se dozvěděli. Já šel spát a přemýšlel o chlapíkovi jménem Nagur.

Při hledání Nagura jsem v přístavu zapadl do hospody a začal pít. Hostinský Kardif se mě po chvíli zeptal, jestli nepotřebuju informátora.
Řekl jsem, že mu dám třeba 10 zlatých, když mi řekne, kdo je to Nagur a kde bych ho našel. Hostinský si vzal své peníze a řekl mi, že mám štěstí, protože Nagur sedí stůl ode mne. Utrousil jsem poznámku, že je Kardif vyděrač a šel si sednou k Nagurovi.
Z několika minutového rozhovoru jsem se dozvěděl, že jejich hlavní sídlo je ve stokách, ale nikdo neví jak se tam dostat. Za tuto službu jsem nechal Nagura na svobodě a odešel za Vatrasem.
Ten byl potěšen a dal mi pár lektvarů a řekl, že je budu na cestě do stok potřebovat. Řekl jsem, že ale nevím, kde stoky jsou a jak se tam dostanu. Vatras vítězoslavně kývl a řekl, že je problém vyřešen, jelikož odpoledne za ním byla žena přístavního kováře Carla, Edna, a řekla mu, že potkala Halvora, Attilu a Nagura za obchodem, jak si povídají o nějaké gildě zlodějů.
„;Už jsem za nimi byl a všichni potvrdili pod přísahou adanovou, že jsou členy gildy zlodějů a ví, kdo je zodpovědný za krádež kladiva. Attila mi dal klíč od stok se slovy: Tady je,” vysvětlil mi Vatras. „;Hodně štěstí při hledání, můj synu, nechť tě Adanos provázej.”
Šel jsem se tedy vyspat.

Hned ráno jsem stál u přístavního jeřábu, jak řekl Vatras, a skočil do vody. Objevil jsem dveře a otevřel klíčem od Attily. Hned u vchodu mne překvapily krysy, ale poradil jsem si a šel dál. Po chvíli jsem potkal Jespera, který se na mne po krátkém rozhovoru ihned vrhl. Když padl k zemi, už ke mně mířil další zloduch, kterého jsem taky skolil.
Dost unavený jsem pokračoval dál a našel šéfku gildy, Cassiu, ale nebyla sama, byl u ní Cantar ,Nagur , Halvor ,Attila i Rengaru.
„;Hmmm nepočítala jsem, že se dostaneš přes Ramireze a Jespera, ale teď zemřeš a to neprodleně,” zasmála se velitelka zlodějů.
Všichni se na mě vrhli, ale tu se ozvalo dupání po schodech.
Vatras s sebou táhnul nejmíň tucet domobránců, kteří gildu ihned rozprášili.
Vatras se se mnou pustil do hledání Adanova kladiva, zatímco domobrana odnášela mrtvá těla. Našli jsme Bosperův luk, Coragonovo stříbro, Edninu sochu Innose, dokonce i sadu krvavých kalichů, patřících lidem ve městě, a nakonec i Adanovo kladivo.
V jeho rukojeti, vysázené safíry, bylo vyryto zaklínadlo, které jsem přečetl. Kladivo začalo jasně zářit a stoky se zaplavily modrým světlem.
„;Jsi vyvolený k nošení a používání tohoto kladiva. Kdokoli jiný se dotkne kladiva bez tvého souhlasu, pocítí nekončící hněv Adanův,” vysvětlil mi Vatras. „;Teď ale už musíš začít s výrobou zbraní, které spasí tento svět.”
Vyšel jsem nahoru po schodech a ihned vyzkoušel kladivo v praxi. Práce s ním byla velmi jemná, ale první čepel, kterou jsem vykoval, byla velmi pevná a ostrá, že by prorazila i zbroj elitního orka jedním švihem a já začal novou výrobu.
První z mečů nosím do teď a lidé začínají válku se skřety vyhrávat.